proto zde o něm přinášíme krátký report.
I za zcela běžných podmínek se organizace OBPH stává poměrně náročnou akcí, která zabere přesně tolik času a energie, kolik jste ochotni a schopni jí věnovat, většinou ale mnohem víc.
Vybrat lokalitu, která je patřičně atraktivní terénem, kde je k dispozici mapa, kde lze nalézt přiměřené zázemí a kde lze vyjednat povolení od příslušných orgánů, je úkol stále náročnější. Recyklace osvědčených lokalit je v tomto případě spíš nežádoucí. Když jsme tohle všechno měli vyřešené, konečně jsme mohli vyrazit do terénu a vymýšlet trať závodu. Konečně činnost, která dává smysl, je na čerstvém vzduchu a nutí vás k pohybu.
S příchodem druhé vlny „kašle, chřipky, moru“ nebo jak chcete, prostě covidu, přestává příprava závodu dávat smysl a poslední průzkum terénu už byl v náladě neradostné.
Průběžně sledujeme nepřehledné, pravidelně se měnící podmínky z úst nepravidelně se měnících ministrů zdravotnictví. Bude závod? Bude nouzová varianta v původně zamýšlené lokalitě? Stojí nám to za střet s místními a s úřady? Posuneme termín? Pokud by to úřady dovolily, stihneme ještě uspořádat závod tak, abychom z něj měli radost? Ne.
Závod nebude. Teda vlastně bude, musí být. Šedesát čtyři předešlých ročníků zavazuje.
Vše tedy začíná od začátku. Chceme postavit závod, který bude alespoň nouzovou variantou. Bude bez povolení, takže vlastně nebude (vlastně ani být nesmí). Musí být v místě, kde lze v tichosti odstartovat, aniž bychom na sebe upozornili místní. Musíme rychle sehnat mapu.
Mapu máme, ve třech pořadatelích jsme se snadno shodli, že trať bude zhruba na dvě hodiny. Nepřišlo nám nijak divné, že kontroly roznášíme tři, každý tři hodiny. Z toho jeden na biku..
Bylo by hezké, kdybychom mohli do lesa pověsit klasické lampiony. Těžko bychom pak ale mohli polemizovat o neexistenci závodu, navíc jsme se obávali, že po dvou týdnech by nám mohlo zbýt v lese lampionů polovina. Proto varianta reflexních pásků a kleští v kombinaci s lezeckým kvízem.
Tradici jsme nakonec splnili hned v několika parametrech. Několik kontrol jsme umístili (nebo zakreslili) nepřesně. Závod byl mnohem delší, než kdokoliv očekával, jedna dvojice ale zvládla všech 32 kontrol. Mapa působila poměrně kvalitně, kdo ale nečetl informace vlevo dole, mohl být zmaten. (Propast, 1:20000, 1973).
Výsledky závodu, který nebyl, jsou ve formě seznamu účastníků, kteří se nám pochlubili počtem nalezených kontrol a časem, který na trati strávili. Závod byl jednoetapový bez limitu, některé ale zaujal natolik, že se na trať vraceli až 3x.
Pořadatelé: Lenka Ploutev Nováková, Libor Kříž, Honza Štykar
Tato reportáž nepsaná na oprátce je zde
, včetně ohlasů 😀 a pár fotek je tady. Horokvíz se správnými odpověďmi najdete zde. A mapu Propast z roku 1973 se všemi kontrolami zde.
0 komentářů